Výstava
Evropský parlament se obraně lidských práv a základních svobod začal věnovat již brzy poté, co zahájil svou činnost. Zprvu šlo spíše o zdůraznění demokratického charakteru evropského projektu. Tato činnost však dostala nový rozměr po roce 1975, kdy byl přijat Helsinský závěrečný akt. Právě v tomto roce Parlament s velkým uspokojením uvítal udělení Nobelovy ceny za mír sovětskému fyzikovi a disidentovi Andreji Sacharovovi, který o pět let dříve stál u zrodu Výboru pro lidská práva v SSSR.
Parlament opakovaně odsoudil jeho nucený exil, avšak marně vyzýval sovětské vedení, aby byl Andrej Sacharov propuštěn a bylo mu i s jeho ženou povoleno vycestovat do Osla a převzít tam Nobelovu cenu osobně. Padaly dokonce návrhy vyhradit Sacharovovi čestné místo v jednacím sálu Parlamentu.
V roce 1979 se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu a nově zvolení poslanci si vytkli rozvoj a obranu lidských práv a základních svobod jako jednu ze svých politických priorit. Počet usnesení na toto téma od té doby neustále roste. Další novinkou bylo zřízení podvýboru pro lidská práva v roce 1984, který vznikl na půdě tehdejšího Výboru pro politické záležitosti. Do té doby se otázkami lidských práv, práv menšin a právního státu ve třetích zemích zabývala pracovní skupina, na jejíž činnost nový podvýbor navázal. Výbor pro politické záležitosti poté začal vydávat výroční zprávy, ve kterých hodnotil stav lidských práv ve světě a vývoj společné politiky v této oblasti. Tyto zprávy se staly pro Parlament příležitostí k tomu, aby veřejně kritizoval ty, kdo lidská práva porušují. Ani tím však výčet aktivit Parlamentu v oblasti lidských práv nekončí: poslanci také vyjíždějí na mise ke sledování voleb v různých zemích světa, ověřují, zda jsou lidská práva dodržována v hospodářských a obchodních dohodách, které Evropská unie uzavírá s ostatními zeměmi, a podporují parlamentní demokracii tím, že udržují dobré vztahy s parlamenty třetích zemí.
