Výstava
Po válce začala Louise Weissová své úsilí směřovat za hranice Evropy. Ambice vyjadřovat myšlenky vizuálně ji přivedla k cestování po světě a zvyšování povědomí o dalekých zemích a civilizacích.
V této době se také začala zajímat o činnost Institut français de polémologie – francouzského institutu pro studium ozbrojených konfliktů a jejich příčin. Zároveň pokračovala v psaní románů, životopisů, her, esejí a cestopisů a publikovala šest svazků svých pamětí Mémoires d’une Européenne (Paměti Evropanky), které v roce 1978 získaly cenu Roberta Schumana za evropskou jednotu.
Několik let strávila jako etnografka v Asii, Africe, na Blízkém východě a na indickém subkontinentu, kde byla svědkyní geopolitických, náboženských, společenských a kulturních otřesů, které během studené války proměnily třetí svět. Natočila desítky dokumentů a krátkých filmů a představovala je na evropských konferencích.
Dále ve Štrasburku založila nadaci Fondation Louise Weiss, jež oceňuje jednotlivce, kteří se svou činností zasadili o mír a sbližování mezi národy. Od roku 2005 uděluje Asociace evropských novinářů cenu Louise Weissové novinářům, kteří se věnují evropským záležitostem.
