Výstava
Dlouholetá angažovanost v evropském aktivismu a feminismu učinila z Louise Weissové ideální kandidátku v prvních všeobecných a přímých volbách do Evropského parlamentu, které se konaly v roce 1979. „První dáma Francie“, jak ji tehdy nazval někdejší francouzský premiér Jacques Chirac, byla zařazena mezi lídry na kandidátní listině strany „Obrana zájmů Francie v Evropě“. V politické kampani se odmítla postavit Simone Veilové, která byla hlavní kandidátkou „Unie pro francouzskou demokracii“ prezidenta Valéryho Giscarda d’Estainga.
Dne 17. července 1979 bylo Weissové jako nejstarší poslankyni svěřeno předsednictví ustavujícího zasedání nového Evropského parlamentu ve Štrasburku. Tento historický okamžik si vychutnala a svůj projev směřovala přímo na nově zvolené evropské politiky. Nezapřela v sobě aktivistku a varovala před nebezpečím „kultu minulosti“, který paralyzuje politickou činnost. Upozornila také na to, že Evropa se bude muset zabývat otázkou identity, nízkou porodností a dodržováním lidských práv. Zdůraznila, že je zásadní, aby Evropany spojovaly nejen ekonomické zájmy, ale i společná kultura.
Následujícího dne předala vedení Simone Veilové, nově zvolené předsedkyni Evropského parlamentu.
Ve svých projevech na plenárních zasedáních Evropského parlamentu se nadále zabývala řadou témat, například sovětskou intervencí v Afghánistánu, hladem ve světě, porušováním lidských práv, mořským právem či rolí Štrasburku v srdci Evropy.
Slavnostní zahajovací zasedání Evropského parlamentu po prvních přímých všeobecných volbách – projev Louise Weissové
Jako členka Výboru pro mládež, kulturu, vzdělávání, informace a sport začala pracovat na novém projektu: muzeu věnovanému historii evropského sjednocení.
V politice zůstala aktivní až do vysokého věku. Zemřela v roce 1983 ve věku 90 let, ještě před uplynutím svého funkčního období.
