Výstava
Hrůzy první světové války vnukly Louise Weissové přání sblížit evropské národy a usilovat o větší vzájemné porozumění, aby pomohla vytvořit lepší budoucnost pro své spoluobčany. V roce 1918 spoluzaložila týdeník L’Europe nouvelle (Nová Evropa), který se snažil poskytovat kvalitní informace o mezinárodní politice a hlavních ekonomických otázkách, a přispívat tak k budování míru v Evropě.
O rok později se jako novinářka zúčastnila slavnostního podpisu mírové smlouvy ve Versailles. Připravila také řadu reportáží ze střední a východní Evropy o národních ambicích zemí bývalého Rakouska-Uherska. Cestovala i do Ruska, kde napsala pro Červený kříž zprávu o oblastech, které po ruské revoluci postihl hladomor. Společensky angažovaná zůstala i po návratu do Francie, kde organizovala kampaně na pomoc podvyživeným ruským a ukrajinským dětem.
V letech 1920 až 1934 byla šéfredaktorkou časopisu L’Europe nouvelle a mohla tak z bezprostřední blízkosti sledovat klíčové momenty evropských dějin 20. století. Navázala spolupráci s mnoha významnými spisovateli své doby, jako byli například Paul Valéry nebo Léon Blum, a často je žádala o příspěvky k zahraniční politice.
Pravidelně také jezdila do Ženevy, kde sledovala činnost Společnosti národů. Setkala se tam i s Jeanem Monnetem, jedním z pozdějších zakladatelů Evropy.
Weissová se zasazovala za spravedlivý mír s Německem a pomáhala popularizovat myšlenku evropské integrace. Podpořila Locarnské dohody, které v Evropě vytvořily kolektivní bezpečnostní systém, a hájila ambiciózní projekt evropské federální unie, s nímž přišel francouzský ministr zahraničí Aristide Briand.
Louise Weissová se postupně prosadila v převážně mužském světě diplomatické žurnalistiky. V Paříži se setkávala s předními intelektuály, diplomaty a politiky. Díky vybudovanému renomé jí byl v roce 1925 udělen titul rytíře Řádu čestné legie. O necelých deset let později ji však o naději na evropské sblížení připravil nástup Hitlera k moci. Opustila žurnalistiku a rozhodla se o mír v Evropě usilovat jinak.