Výstava
V roce 1930 založila Louise Weissová v Paříži „školu míru“ – Nouvelle École de la Paix. Tento soukromý vysokoškolský institut pořádal na věhlasné univerzitě Sorbonne konference a debaty o aktuálním vývoji na mezinárodní scéně a o hlavních politických, hospodářských, sociálních a kulturních otázkách. Weissová se snažila rozvíjet mírová studia a podporovat nové odborné znalosti o prevenci konfliktů.
Zatímco v L’Europe nouvelle cílila převážně na vládnoucí elity, nyní se Weissová s poselstvím míru snažila oslovit i veřejnost: studenty, významné podnikatele, učitele i státní úředníky.
Každý týden pořádala konference s politiky, diplomaty, novináři, vysokoškolskými profesory, ekonomy a spisovateli, kteří přednášeli o tématech jako světová hospodářská krize, hranice v Evropě, vzestup totalitních režimů či evropská jednota. Její institut udržoval pevné vztahy se Společností národů, zejména prostřednictvím stáží, grantů na výzkum a studijních cest do Ženevy.
Rostoucí napětí ve třicátých letech však práci Nouvelle École de la Paix stále více komplikovalo. Weissová rychle pochopila, jak je nacismus nebezpečný. Jejím nadějím a úsilí zasadil těžkou ránu projev Josepha Goebbelse, ministra propagandy Třetí říše, který hitlerismus vylíčil jako základ evropského řádu a tvrdil, že národně socialistické Německo chce podporovat mír mezi národy.
Pro Weissovou byl tento nebezpečný fanatismus nesnesitelný. Snahy o vzdělávání brzy zanechala a rozhodla se přesunout k jiným otázkám. Nadějím, které týdeník L’Europe nouvelle vkládal do usmíření mezi Francií a Německem, pak v roce 1932 zasadila poslední ránu smrt francouzského ministra zahraničí Aristida Brianda. Evropská jednota musela počkat.
