Smíšená královská rodina

Při bližším pohledu na evropské královské rodiny si můžeme všimnout přítomnosti nejen zástupců tmavé pleti, ale také smíšených ras, kteří se zapsali do dějin.

Jednou z takových rasově smíšených osobností je známá anglická a irská královna Šarlota, která se v 18. století provdala za krále Jiřího III. Šarlotini předkové pocházeli z Meklenburska-Střelice v Německu. Uvádí se, že její předkové pocházeli z Německa a portugalské větve rodiny tmavé pleti, konkrétně se jedná o Alfonsa III. a jeho maurské milenky.

Navzdory tomu, že jejich manželství bylo předem domluveno, zažili hluboký a láskyplný vztah. Společnou měli zejména lásku k hudbě a umění.

Šarlota však čelila diskriminaci kvůli své rase. Občas byla popisována jako ošklivá kvůli svým výrazným „mulatským“ rysům. A přesto, jak je vidět z obrazů, byly tyto narážky ovlivněny rasistickými předsudky a tehdejším pojetím krásy.

Někteří historikové naopak tvrdí, že i navzdory jasným důkazům vyvstává otázka o jejím africkém původu.

Toto téma je dodnes předmětem pokračující debaty, zejména kvůli možným následkům. V případě rodinného rodokmenu by to například znamenalo, že její vnučka, královna Viktorie, skutečně měla černé předky.

Je tedy patrné, že rasové otázky zůstávají i nadále předmětem diskusí nejen v souvislosti s královnou Šarlotou, ale také v souvislosti s vlivem na budoucí legitimní dědice trůnů i v jiných evropských zemích.

Šarlota byla inteligentní žena, která se navzdory svému „vzhledu“ zapsala do historie svými postoji k politice, zejména názory na otroctví a svým hudebním talentem. Porodila 15 dětí, z nichž 13 se dožilo dospělosti. V americkém státu Severní Karolína je po ní dokonce pojmenováno celé město.

Zajímavostí je, že královna Šarlota nemusí být podle všeho první uznávanou královnou Anglie se smíšeným původem.

Královna Filipa z Hainaultu, která se narodila v roce 1310 ve francouzském Valenciennes, měla černošské maurské předky. Provdala se za Eduarda z Yorku, který se těsně před jejich sňatkem v roce 1328 stal anglickým králem Eduardem III. Královnou se stala asi dva roky po nástupu manžela na trůn v roce 1330.

Na rozdíl od Šarloty nebyla vystavena nepodložené kritice ohledně své rasy a fyzického vzhledu. Středověký spisovatel Joshua Barnes ji popsal jako „velmi hodnou a okouzlující osobu, která svou povahou a ctností předčila většinu dam“.

Evropští panovníci a panovnice smíšených ras tak zanechávají svou stopu v dějinách od počátku až dodnes. Navzdory pokusům vymazat je z chronologie dějin se malíři, autoři (např. kniha Parzival od Wolframa von Eschenbacha) a progresivní historici postarali o to, aby se tyto smíšené rasy staly nesmazatelnou součástí evropských letopisů.

I dnes můžeme mezi členy královské rodiny rozpoznat smíšené páry, jako je princezna Angela Lichtenštejnská a princ Maxmilián, princ Harry a Meghan, vévodkyně ze Sussexu a hraběnka Marie a Ferdinand Leopold Josef, hrabě rakouské větve Habsburků. Málokdo se pozastavuje nad tím, jestli se jedná o „řádný“ královský svazek.

Pouze uznáním a přijetím lidskosti a důstojnosti všech lidí můžeme sdílet triumfální příběh lidí smíšené rasy, kteří vždy přispívali k dlouhé a bohaté historii Evropy.